Klasické modely dynamiky infekčních nemocí popisují reprodukci hostitelské populace nezávisle na popisu přenosu dané infekce. To je v pořádku v případě infekcí přenášených vzduchem či přenašeči, a také v případě pohlavně přenosných nemocí u lidí, kde pouze zanedbatelné procento pohlavních aktů vede k reprodukci. Může to však být zásadním nedostatkem v případě pohlavně přenosných nemocí u mnoha živočichů, u kterých jsou páření a reprodukce silně korelované procesy, a páření tak zprostředkovává jak reprodukci, tak přenos pohlavně přenosné nemoci. Ačkoliv by v takových případech měly matematické modely dynamiky infekčních nemocí obsahovat konzistentní popis těchto dvou procesů, není tomu tak.

První model tohoto typu interakce jsme představili v práci Berec & Maxin (2013). Ukázali jsme přitom, že dynamika vytvořeného modelu se významně liší od dynamiky klasického modelu této interakce. Podobně jsme toto ukázali pro jiný typ dynamiky páření v práci Berec et al. (2017). Vyvinutý dynamický model vykazuje řadu netriviálních bifurkací a poměrně složité chování s řadou alternativních stabilních stavů. Model s konzistencí reprodukce a přenosu pohlavně přenosné infekce jsme také použili při snaze vysvětlit, proč je zdá se málo sexuálně přenosných parazitů, kteří zvyšují šance na úspěšné páření svého hostitele (Berec & Maxin 2014) a také pro studium ochoty zdravých jedinců pářit se s jedinci nemocnými (Theuer & Berec 2018).